Dt 1, 1 - 199

[1] Toto jsou slova, která mluvil Mojžíš k celému Izraeli v Zajordání, ve stepní pustině naproti Súfu mezi Páranem, Tofelem, Lábanem, Chaserótem a Dí-zahabem. [2] Cesta od Chórebu směrem k pohoří Seíru do Kadeš-barbeje trvá jedenáct dní. [3] Ve čtyřicátém roce, prvního dne jedenáctého měsíce, sdělil Mojžíš synům Izraele vše, co mu pro ně Hospodin přikázal, [4] když porazil emorejského krále Sichona, jenž sídlil v Chešbónu, a bašanského krále Óga, jenž sídlil v Aštarótu a v Edreí. [5] V Zajordání v moábské zemi začal Mojžíš vysvětlovat tento zákon: [6] Hospodin, náš Bůh, k nám promluvil na Chorébu: "Dosti dlouho jste již pobyli na této hoře. [7] Obraťte se a táhněte dál,vstupte na pohoří Emorejců a ke všem jejich sousedům na pustině, v pohoří i Přímořské nížině, v Negebu a na mořském pobřeží, jděte do kenaanské země a na Libanón až k veliké řece, řece Eufratu. [8] Hleď, předal jsem vám zemi. Jděte obsadit zemi, o níž Hospodin přísahal vaším otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a jejich potomstvu." [9] V oné době jsem vám řekl: "Nemohu vás sám unést. [10] Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil; je vás dnes takové množství jako hvězd na nebi. [11] Nechť vás Hospodin, Bůh vašich otců, rozhojní ještě tisíckrát, nechť vám žehná, jak vám přislíbil. [12] Jak bych mohl sám unést vaše těžkosti, břemena a spory! [13] Přiveďte ze svých kmenů moudré, rozumné a zkušené muže a já je učiním vašimi náčelníky." [14] Odpověděli jste mi: "Ta věc, kterou navrhuješ učinit, je dobrá." [15] Vzal jsem tedy představitele vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše náčelníky, za velitele nad tisíci, nad sty, padesáti a deseti a za správce vašich kmenů. [16] V oné době jsem také přikázal vašim soudcům: "Vyslechněte své bratry a suďte každého v rozepři s jeho bratrem i s bezdomovcem spravedlivě. [17] Při soudu nebuďte straničtí, vyslechněte jak malého, tak velkého a nikoho se nelekejte; soud je věcí Boží. Záležitost, která bude pro vás obtížná, předložte mně a já ji vyslechnu." [18] V oné době jsem vám přikázal všechno, co máte dělat. [19] Od Chorébu jsme pak táhli dál a šli jsme celou tou velikou a hroznou pouští, kterou jste viděli, cestou k Emorejskému pohoří, jak nám to přikázal Hospodin, náš Bůh, až jsme přišli do Kádeš-barneje. [20] Tu jsem vám řekl: "Přišli jste až k Emorejskému pohoří, které nám dává Hospodin, náš Bůh. [21] Hleď, Hospodin, tvůj Bůh, předal tu zemi tobě. Vytáhni a obsaď ji, jak ti poručil Hospodin, Bůh tvých otců. Neboj se a neděs." [22] Ale vy všichni jste ke mně přistoupili s návrhem: "Pošleme před sebou muže, aby nám obhlédli zemi a podali nám zprávu o té cestě, kterou máme táhnout, i o městech, do nichž máme vstoupit." [23] Pokládal jsem to za dobré, proto jsem z vás vybral dvanáct mužů, po jednom z každého kmene. [24] Ti se vypravili na výzvědy, vystoupili na pohoří a přišli až do úvalu Eškólu. [25] Vzali s sebou z plodů té země, přinesli je k nám a podali nám zprávu: "Země, kterou nám dává Hospodin, náš Bůh, je dobrá." [26] Ale vy jste nechtěli táhnout dál a vzpírali jste se rozkazu Hospodina, svého Boha. [27] Žehrali jste na něj ve svých stanech a říkali: "Hospodin nás vyvedl z egyptské země z nenávisti, aby nás vydal do rukou Emorejců, a tak nás vyhladil. [28] Kam to táhneme? Naši bratři nás zbavili odvahy, když řekli: Viděli jsme tam lid větší a vyšší než jsme my, města veliká a opevněná až k nebi, dokonce i Anákovce." [29] Tu jsem vám řekl: "Nemějte strach a nebojte se jich. [30] Hospodin, váš Bůh, který jde před vámi, bude bojovat za vás, jak to před vašima očima učinil s vámi v Egyptě [31] i v poušti, kde jsi viděl, jak tě Hospodin, tvůj Bůh, nesl, jako nosí muž svého syna, po celé cestě, kterou jste prošli, až jste došli k tomuto místu." [32] Přesto teď nevěříte Hospodinu, svému Bohu, [33] který chodí cestou před vámi, aby vám vyhlédl místo k táboření, a ukazuje vám cestu, po níž máte jít, za noci v ohni a ve dne v oblaku. [34] Když Hospodin vyslechl vaše slova, rozlítil se a přísahal: [35] "Věru, nikdo z mužů tohoto zlého pokolení nespatří tu dobrou zemi, kterou jsem přísahal dát jejich otcům. [36] Jenom Káleb, syn Jefunův, ten ji spatří, jemu a jeho synům dám zemi, na níž stanula jeho noha, protože se cele oddal Hospodinu." [37] Kvůli vám se Hospodin rozhněval i na mne. Řekl: "Ani ty tam nevejdeš. [38] Jozue, syn Núnův, který je ti k službě, ten tam vejde. Posilni ho, neboť on rozděli Izraeli zemi v dědictví. [39] Dám ji vašim dětem, o nichž jste říkali, že se stanou kořistí nepřátel; vaši synové, kteří dnes ještě nerozeznávají dobro od zla, ti tam vejdou. Jim ji dám a oni ji obsadí. [40] Ale vy se obraťte a táhněte do pouště cestou k Rákosovému moři." [41] Tu jste mi odpověděli: "Zhřešili jsme proti Hospodinu. Chceme táhnout a bojovat tak, jak nám přikázal Hospodin, náš Bůh." Pak se každý z vás opásal svou válečnou zbrojí a chystali jste se lehkovážně vstoupit na pohoří. [42] Hospodin mi však řekl: "Vyřiď jim: Netáhněte a nebojujte, neboť já mezi vámi nebudu, a budete od svých nepřátel poraženi." [43] Mluvil jsem k vám, ale vy jste neposlechli, vzepřeli jste se Hospodinovu rozkazu a opovážlivě jste vstoupili na pohoří. [44] Emorejci, sídlící na tom pohoří, vyrazili proti vám, hnali se za vámi jako vosy a rozprášili vás po Seíru až do Chormy. [45] Tu jste se vrátili a plakali před Hospodinem, ale Hospodin váš hlas nevyslyšel, nepopřál vám sluchu. [46] Proto jste museli po mnoho dní zůstat v Kádeši; zůstali jste tam téměř rok

--
© 2018 bible.martin-ol.name